| |
|
|
|
| |
Středoškolské
referáty o románské architektuře (SOČ): |
|
|
|
 |
| |
BUDEČ -
rotunda |
|
|
KLÍČOVÁ SLOVA ...
patrocinium sv. Petra a Pavla, stavba vzniká okolo roku 900, nejstarší dochovaná stavba v ČR,
předrománská rotunda zaklenutá kupolí, mladší románská věž, snesená severní kaple, barokní presbyterium
|
|
|
|
| |
TENTO TEXT JE STŘEDOŠKOLSKÝM REFERÁTEM, NEJEDNÁ SE O VĚDECKÝ
ČLÁNEK! |
|
|
|
|
| |
Rotunda sv. Petra a Pavla
stojící na akropoli hradiště Budeč nepatří k nejtypičtějším ani nejlépe
zachovaným rotundám v Čechách, avšak nemůžeme opominout jak její
kulturně historický, tak náboženský a vlastenecký význam. Jedná se o
nejstarší dosud stojící stavbu v České republice a její dávná minulost
je úzce spjata s osobou knížete Václava a s počátky české státnosti.
Hradiště Budeč se nalézá nedaleko od Prahy na vyvýšenině nad Zákolanským
a Tichým potokem. Informace o něm a o kostele, tehdy zasvěceném pouze
sv. Petru, máme už z nejstarších legend o sv. Václavu, to znamená z
první poloviny 10. století. Všechny písemné prameny hovoří o tom jak
Václav odchází na Budeč učit se latině. (Rozcházejí se ve faktu, je-li
sem poslán svým otcem nebo je-li to z jeho vlastní iniciativy.) Z toho
plyne, že v oné době počátku 10. století se přemyslovské Čechy odvrací
od vlivu Velké Moravy a slovanské liturgie a přiklánějí se k latinskému
křesťanství ze západu. Kristiánova legenda (Crescente fide) z konce 10.
století jako jediná uvádí i zakladatele kostela - knížete Spytihněva,
který vládl v letech 8xx - 905. Musíme si uvědomit, že od napsání
nejstarších legend uběhlo více jak 1000 let, ale předpokládáme, že
informace v nich jsou věrohodné a budečská rotunda byla založena okolo
roku 900, tudíž ještě v období říše Velkomoravské.
Hradiště Budeč bylo jistě velmi důležité, ale nedosahovalo významu
Levého Hradce nebo Prahy. Víme, že zde stály dva dvorce. První byl
knížecí, poblíž rotundy, a druhý správcovský, u románského kostela Panny
Marie. Tento kostelík byl patrně založen někdy v polovině 10. století,
jak odhalil výzkum, avšak první zmínka o něm je až v Hájkově kronice.
Kostel stál až do 18. století, kdy byl ve zchátralém stavu prodán za 4
zlaté a zbourán. Není vyloučeno, že materiál ze zdí byl použit na
výstavbu plotu obepínajícího hřbitov.
Do současnosti se jako zázrakem dochovala alespoň rotunda, která stála
po dlouhá staletí na opuštěném místě, neboť po připsání hradiště
Vyšehradské kapitule v roce 1226 jeho význam upadal a po husitských
válkách bylo pusté, bez osídlení.
Tvar stavby, jak jej známe dnes, nevznikl naráz, avšak v několika
stavebních etapách. Památka se skládá z okrouhlé lodi, přidružené věže a
presbyteria se sakristií. Z období vlády knížete Spytihněva pochází
pouze oválná loď, jejíž zdivo se zachovalo od základů až po kupoli, což
prokázal stavebně-historický výzkum. Loď má v pohledu homolovitý tvar a
vyrůstá z nepravidelného oválného půdorysu, s průměrem kolísajícím mezi
7.98 - 8.64 metru.(Stěny lodi jsou vychýleny o 0,65 m od svislice.) |
|
| |
 |
 |
|
| |
půdorys (Braniš, J. 1892:
Dějiny, 3. Praha) |
sdružená věžní okna (Braniš, J.
1892: Dějiny, 3. Praha) |
|
| |
|
|
|
| |
Dříve byla k lodi přidružena
podkovovitá apsida, otevírající se do ní polokruhovým vítězným obloukem.
Ke konci 11. století byl na severovýchodní straně přistavěn okrouhlý
apsidovitý přístavek, jehož funkce je neznámá. Ten musel už ve 12.
století ustoupit hranolové věži, stojící dodnes. To, že ona apsidovitá
přístavba a následně i věž nebyly postaveny na ose kostela, ani s jinou
zákonitostí (např. k nějaké světové straně), nasvědčuje tomu, že toto
místo je zřejmě významné z nějakého, nám již neznámého, důvodu. Věž plní
funkci zvonice a ve vrchních patrech je prolomena dvěma řadami
sdružených oken. Okna byla původně členěna pískovcovými sloupky,
sestávající z jakési jednoduché válcové patky, dříku a krychlové
hlavice. Ty byly z důvodu poškození obezděny. Dnes můžeme zvenčí spatřit
pouze jedno okno s původním sloupkem, a to na východní stěně věže. Obě
dvě patra sdružených oken se také dochovala v dnešním interiéru věže, v
místech, kudy je možné vstoupit ze zvonice pod vyvýšenou střešní
konstrukci rotundy. Věž budečské rotundy se sice na první pohled jeví
jako čistě románská, avšak po bližším ohledání obvodových konstrukcí
(zejména ve vrchních patrech interiéru) je nutné konstatovat, že tomu
tak zdaleka být nemusí. Již od druhého patra zvonice (v interiéru) je
možné sledovat značnou nepravidelnost v řádkovém zdivu, která je přímo
úměrná vzrůstající výšce. V horních partiích věže je možné pozorovat
rozsáhlé partie lomového zdivo, které je místy doplněno zdivem řádkovým.
O značných opravách či přetavbách svědčí například záklenek spodního
sdruženého okna v jižní části věže, který je proveden z lomového zdiva.
Pro konstatování přesnějších závěrů o stavebním vývoji budečské věže je
nutné nejprve provést podrobný stavebně historický průzkum.
Jednoduchým obloukem sklenutým portálem v přízemku věže vstoupíme do 1
100 let staré chrámové lodi. Zde můžeme obdivovat původní mírně se
zužující stěny, až po vrchol parabolické klenby, jenž je situován ve
výšce 11.95 metru od podlahy. Na východní straně je pozdně gotický
triumfální oblouk o světlé šířce 3.95 metru. Ten byl prolomen ještě do
předrománské apsidy, která roku 1663 ustoupila dnešnímu baroknímu
pravoúhlému kněžišti o rozměrech 5.90 x 5.32 metru. Chór nechal postavit
hrabě Bernard Ignác z Martinic spolu s přilehlou sakristií. Na jižní
straně vítězného oblouku je vsazena kamenná renesanční kazatelna z roku
1585 se dvěma reliéfy. Na prvním je zobrazen dobrý pastýř a druhý
znázorňuje sv. Petra a Pavla, patrony kostela. U vchodu do sakristie je
ve zdi umístěn malý, ranně barokní reliéf Panny Marie.
Celá rotunda byla na počátku 20. století, v roce 1905, vymalována a byly
přivezeny nové varhany, které byly instalovány na dřevěnou kruchtu v
západní části lodi. Vnější stěny oválné lodi byly v roce 1923 nově
omítnuty a ozdobeny maltovými horizontálními i vertikálními pásy. V roce
1926 - 1927 byl do chóru umístěn oltář ze 16. století, jež je dílem
Františka Vavřicha. Nejcennější částí oltáře je dřevěná soška
"Ukřižovaný z Budče". Oltář byl počátkem 90. let odvezen a restaurován.
V 60. letech byl rekonstruován gotický vítězný oblouk a díky tomu byl
objeven původní triumfální oblouk předrománský, jehož stopa je dnes
patrna na omítce. Jeho světlá šířka byla zhruba stejná, jako jsou dva
schody do kněžiště. Při archeologických pracích byly objeveny i základy
podkovovité apsidy, jejichž tvar je vyznačen na podlaze presbyteria.
Dnes můžeme v kněžišti vidět oltář z roku 1994 od Petra Váni a v čele
plastiku Krista na kříži z roku 1996 od Michaely Absolonové. Roku 1962
byla rotunda na Budči vyhlášena národní kulturní památkou a dnes se zde
konají dvakrát do roka poutě. |
|
| |
|
|
| |
 |
|
| |
dobový pohled (Braniš, J. 1892:
Dějiny, 2. Praha) |
|
|
