romarch romarch romarch
Věda a výzkum
Dizertační práce
  ○  doktorská práce - text
  ○  doktorská práce - katalog
  ○  doktorská práce - příloha
● Aktuální výzkum
  ○  Holubice
  ○  Chřenovice
  ○  Kozojedy
  ○  Olešky
  ○  Pertoltice
  ○  Poříčí nad Sázavou (sv. Petr)
  ○  Pravonín
  ○  Želenice

● Publikované výsledky

  ○  viz. Katalog (ČR)
● Stavebněhistorické průzkumy
  ○  Libčany (koncept SHP)
  ○  Potvorov (SHP)
● Architektonické studie rekonstrukcí
  ○  Cheb
  ○  Libčany
  ○  Záboří nad Labem
● Středoškolské referáty (SOČ)
  ○  Budeč
  ○  Jakub
  ○  Tismice
  ○  Řeznovice
  ○  Vinec
  ○  Potvorov
  ○  Vroutek
  ○  Mohelnice
  ○  Praha - Kyje
  ○  Praha - Záběhlice
Katalog (ČR)
Katalog (cizina)
Výuka a studium
 
  Středoškolské referáty o románské architektuře (SOČ)  
 

ŘEZNOVICE - centrální tříapsidová dispozice

KLÍČOVÁ SLOVA ... patrocinium sv. Petra a Pavla, stavba vzniká ve 2. polovině 12. století, románská kvadratická centrála, tříapsidová dispozice, centrální polygonální zvonice, mladší loď
 

TENTO TEXT JE STŘEDOŠKOLSKÝM REFERÁTEM, NEJEDNÁ SE O VĚDECKÝ ČLÁNEK!

 
  Na jižní Moravě, nedaleko města Ivančic, po odbočení ze silnice druhé třídy č. 152, můžeme v obci Řeznovice nalézt románský centrální kostel sv. Petra a Pavla, jenž je velmi významnou památkou našeho románského stavitelství a vůbec jedinou, ve větším rozsahu, zachovanou stavbou svého druhu v celé České republice. Románské kvadratické centrály, ať již se třemi nebo čtyřmi apsidami, patřily v českých zemích mezi velmi vzácné. Doposud byly přesvědčivě zdokumentovány pouze čtyři, a to stojící řeznovická centrála, částečně zachovalý kostel v Řeporyjích, zbourané chrámy sv. Jana v Praze a kostel se čtyřmi apsidami v Sázavském klášteře, jehož základy byly objeveny v letech 1972 - 1974 Phdr. Květou Reichertovou CSc. Patrová kaple v Blatné je považována za karner (Syrový 1974, 157). ( V. Mencl hovoří ještě o kostele v Černvíru na Moravě (Mencl 1965, 53).) Známe také zajímavý, v Čechách i na Moravě jediný kostel, kdy se čtvercová loď otevírala do čtyřech pravoúhlých kněžišť. Tímto u nás nevídaným způsobem byl komponován kostel sv. Jana Křtitele ve Vlňovsi, který byl roku 1866 zbořen. Podobný osud potkal i slavnou centrálu taktéž sv. Jana Křtitele v Praze na Zábradlí, která byla zbourána roku 1896. Bohužel, zrovna v těchto případech asanace "starých" kostelů, přišly české země o dva nenahraditelné objekty a skvosty románské architektury. Naštěstí se shodou okolností zachoval díky práci historiků podrobný popis obou staveb, nákresy a sv. Jana Křtitele v Praze můžeme dokonce spatřit na fotografii (Čarek 1947, obr. 35). Třetí sakrálním románským centrálním objektem je kostel sv. Petra a Pavla v Řeporyjích, jenž byl v průběhu staletí přestavován, ale z románského chrámu se zachovala alespoň západní apsida s přilehlou věží. I když se z původního chrámu zachovala, dá se říci, čtvrtina, můžeme hovořit o nesmírném štěstí, neboť zde máme existující článek, který se na žádném jiném českém kostele nezachoval jinak, než v základech - západní apsidu.  
         
 

 
  Vlnoves (Braniš, J. 1892: Dějiny, 48. Praha)

sv. Jan Křtitel v Praze (východní apsida; demolice stavby)

 
         
  Nyní se vraťme k samotnému popisu řeznovického kostela. Ústřední část chrámu tvoří čtvercová loď s půdorysnou hranou 5,16 metru dlouhou, ze které vystupuje trojice apsid. Jejich hmota se dochovala velice dobře, avšak sochařská výzdoba přežila pouze na východní apsidě. Zde můžeme pozorovat obloučkový vlys plynule přecházející z nárožních lisen. Jeho původní konsoly byly pojaty velmi originálně. Střídá se na nich motiv okrouhlý a lineární, podobně jako u sdružených oken v oktogonu - viz. dále. Nad obloučkovým vlysem se táhne ozubový pás a jednoduchá římsa. Okna východní apsidy byla tři a dochovala se se svými široce se rozevírajícími špaletami jak do exteriéru, tak do interiéru. (Okna byla restaurována v r. 1947.) Boční apsidy měly každá po jednom okně, která jsou doposud na původních místech, ale byla později zvětšena odstraněním ostění. Nedochoval se zde ani obloučkový vlys s ozuby, který na obou apsidách nepochybně byl. Dokládají to nárožní liseny a prokazatelně jiný stavební materiál, jenž můžeme vidět na horních částech obou apsid, přesně v rozmezí předpokládaného dekoru.
Po dlouhá léta zůstávalo otázkou, jak vypadala západní část chrámu, byla-li zde apsida nebo kubický útvar. Jednoznačnou odpověď jsme dostali v roce 1987, kdy byl proveden zběžný archeologický průzkum. Bylo definitivně prokázáno, že zde byla pravoúhlá část s emporou, na níž vedlo schodiště v tloušťce jižní zdi. Tato stěna byla 2,55 m široká a světlá šíře schodiště činila 0,81 metru. Z něj se zachoval pouze jeden, nejspodnější, stupeň a z jižní zdi dva řádky lícového zdiva. Západní, průčelní, zeď byla široká 1,55 m a stejně tak i zeď severní. Tyto mohutné zdi obepínaly patrně valeně sklenutý přízemek o rozměrech 2,16 m x 1,85 m. Zajímavé je, že ve spodních zachovaných řádcích lícového zdiva nebyly objeveny stopy po vstupním portálu. Je možné, že zde ani žádný nikdy nebyl a do interiéru kostela se vstupovalo přes emporu, přímo z patra předpokládaného blízkého panského sídla. Po odkrytí základů byla definována i výška této západní mohutné části, o které můžeme hovořit i jako o westwerku7. Ta měla být stejná jako výška apsid, což dokládá nález torza severní zdi westwerku, provázaný s lícovým zdivem západní stěny lodi, která je ukončena 1,35 m pod vrcholem oblouku, kterým se empora otevírala do interiéru lodi. Empora, umístěná ve westwerku, byla patrně valeně sklenutá, avšak o jejích oknech v západní či o portálu v severní stěně můžeme pouze spekulovat.
Nad kubickým tělesem lodi není umístěna střecha, jak by se dalo předpokládat, nýbrž velmi zajímavá, v Čechách i na Moravě ojedinělá osmiboká zvonice. Čtyři její stěny plynule přecházejí bez jakéhokoli oddělení z obvodových zdí lodi a zbylé čtyři, stejných rozměrů, které je spojují, vycházejí z trojúhelníků vzniklých nad nárožími lodi, jenž jsou ukončeny stříškami s taškovou krytinou. Na vnějším plášti oktogonu jsou nad sebou umístěny dva pásy oken. Ve spodnější části se nacházejí pouze okna slepá (niky), zaklenuté obloukem, a nad nimi jsou ve vrchní části prolomena okna sdružená. Vždy v jednom horizontálním poli zvonice se nachází po jednom okně slepém a jednom sdruženém. Zatímco slepá okna jsou ve všech případech stejná, vždy překlenutá půlkruhovým obloukem, archivolty sdružených oken se liší. Každý otvor je předělen sloupkem, jenž nemá ani patku ani hlavici. Přímo na něm spočívá sedlo, které je kruhové u stěn nad apsidami a nad bývalým westwerkem, nebo pravoúhlé u zbylých čtyřech hran oktogonu. Okna, ve kterých jsou umístěna sedla kruhová, jsou ukončena klasickými půlkruhovými archivoltami. Okna s lineárním sedlem jsou ukončena taktéž lineárně, a to polovinou šestiúhelníku. Těsně nad sdruženými okny probíhá jednoduchá římsa a zvonice přechází v jehlancovitou, z cihel vyzděnou a omítnutou střechu, která ještě zvětšuje monumentálnost celé stavby.
Vstoupíme-li přes novější loď do původní centrály, která v současné době slouží za kněžiště, budeme mile překvapeni její zachovalostí. Ústřední prostor je o něco málo širší než průměr tří apsid, které se do něj otevírají triumfálními oblouky. Ty jsou tvořeny jedním ústupkem, kterým se dotýkají přesně v rozích čtvercové lodi. Takto dokonale komponované hmoty způsobují, že když po ose hledíme do jedné apsidy, máme dojem, jakoby její triumfální oblouk tvořily ústupky tři. Valná většina původních zdí, zhotovených z pečlivě tesaných kvádrů, není omítnuta. Omítkou je zakryta klenba z lomového zdiva nad centrální lodí, sahající do výše 8 metrů, a konchy. Omítnuté zdivo od obnaženého odděluje římsa, probíhající ve výši 5 metrů okolo celého interiéru. Z původní malířské výzdoby se nezachovalo takřka nic. Malby při okně ve východní apsidě pocházejí patrně z období gotiky, ale zbytkem románské malířské výzdoby by mohlo být torzo Krista v mandorle, situované v konše východní apsidy. Bohužel, do dnešních dnů také nepřežila románská úroveň podlahy. Původní dlažba byla situována cca o 0,70 metru níže. Na úrovní dnešní podlahy bylo situováno románské presbyterium ve východní apsidě, nad původní terén vyvýšeno o tři schody (Konečný, Kuča 1988, 385). Přestože se z románské výzdoby interiéru nezachovalo mnoho a ani úroveň podlahy není původní, dochoval se celkový v České republice takřka jediný prostor kvadratické centrály.
Románský řeznovický chrám sv. Petra a Pavla byl založen na strategicky výhodném místě nad řekou Jihlavou, patrně moravským údělným knížetem (Konečný, Kuča 1988, 394), někdy ve druhé polovině 12. století. I když dekorativní články plně odpovídají českým venkovským kostelům té doby, je naprosto nemožné, že řeznovickou centrálu stavěl český nebo moravský mistr či huť. Románské kvadratické centrály se v českých zemích objevují poskrovnu a nejčastěji v okolí Prahy. Na jižní Moravě je tento druh stavby jediný a dokonce je završen osmibokou zvonicí, jedinou dochovanou v celé České republice. Původ stavitele tohoto chrámu, popřípadě celé hutě, musíme hledat jihozápadně od Čech, v oblastech severní Itálie. Je také možné, že huť pocházela z města Řezna, kde také stojí nejbližší podobný kostel a také je zarážející podoba názvu Řezna a Řeznovic (Konečný, Kuča 1988, 398).
Každopádně, řeznovický kostel je jedinou, ve větším rozsahu zachovanou románskou centrálou v celé České republice, a tak jej řadíme mezi vůbec nejvýznamnější památky tohoto období, a měla by mu být věnována odpovídající pozornost a péče. V současné době je řeznovický kostel v dobrém stavebním stavu, je udržovaný a nepotřebuje žádné záchranné práce. Přesto by měl být v budoucnu rekonstruován, a to tak, že by byly doplněny chybějící části kostela i dekorativní články.
Součástí rekonstrukce by měly být drobné úpravy na jižní a severní apsidě, jenž by je uvedly do původní podoby. Jedná se o obnovu obloučkového vlysu, ozubů a špalet oken. Veškeré tyto prvky se dochovaly na východní apsidě a tudíž je možné je přesvědčivě obnovit v původní podobě.
Vzhledem k unikátnosti celé stavby by se také mělo přistoupit k podrobnému archeologickému průzkumu, především v západní části chrámu a následně se pokusit o virtuální rekonstrukci původní podoby stavby za použití nejmodernější výpočetní techniky.
 
       
   

© Ing. arch. Milan Falta, Ph.D. 2018

  falta.milan@gmail.com

 

 
   

Tento projekt vzniká za podpory studentské grantové soutěže ČVUT FA a projektového ateliéru URBAPLAN s.r.o. 

počet přístupů: