romarch romarch romarch
Věda a výzkum
Dizertační práce
  ○  doktorská práce - text
  ○  doktorská práce - katalog
  ○  doktorská práce - příloha
● Aktuální výzkum
  ○  Holubice
  ○  Chřenovice
  ○  Kozojedy
  ○  Olešky
  ○  Pertoltice
  ○  Poříčí nad Sázavou (sv. Petr)
  ○  Pravonín
  ○  Želenice

● Publikované výsledky

  ○  viz. Katalog (ČR)
● Stavebněhistorické průzkumy
  ○  Libčany (koncept SHP)
  ○  Potvorov (SHP)
● Architektonické studie rekonstrukcí
  ○  Cheb
  ○  Libčany
  ○  Záboří nad Labem
● Středoškolské referáty (SOČ)
  ○  Budeč
  ○  Jakub
  ○  Tismice
  ○  Řeznovice
  ○  Vinec
  ○  Potvorov
  ○  Vroutek
  ○  Mohelnice
  ○  Praha - Kyje
  ○  Praha - Záběhlice
Katalog (ČR)
Katalog (cizina)
Výuka a studium
 
  Středoškolské referáty o románské architektuře (SOČ)  
 

POTVOROV

KLÍČOVÁ SLOVA ... patrocinium sv. Mikuláše, stavba vzniká před rokem 1214, románský podélný kostel, snesená věž, mohutná empora, snesená žebrová klenba westwerku, východní apsida, ústupkové portály
 

TENTO TEXT JE STŘEDOŠKOLSKÝM REFERÁTEM, NEJEDNÁ SE O VĚDECKÝ ČLÁNEK!

 
  Jako další významnou památku oblasti kostelů severozápadních Čech je nutno zmínit kostel sv. Mikuláše v Potvorově. Jedná se o stavbu méně sochařsky vyzdobenou, avšak starší a mnohem větší než ve Vinci. Samotná loď je bezmála 17 m dlouhá 9 m široká a na východě se otevírá do prostorné apsidy. Zdi stavby jsou 1.20 m silné, což poukazuje na pevnostní charakter. Víme, že kostel dříve stával na opevněném dvorci na návrší dominujícím celé obci. Sám byl obehnán valem i příkopem, který dnes již těžko rozpoznáme.
Chrám je založen na 1 m vysokém soklu, ukončeném římsou, která sestává ze dvou oblounů oddělených úžlabím. Z ní vystupuje na jihu i severu šest lisen, které rozdělují stěny na pět nestejně velkých polí a pod střechou plynule přecházejí v obloučkový vlys se zvonovnicí profilovanými hranami. Nad ním probíhají ozuby spolu s jednoduchou římsou a celý pás je přítomen téměř po celém obvodu lodi, vyjma východní zdi. Nad římsou byl ještě mohutný odkapník ukončující sedlovou střechu, jehož jediné torzo se zachovalo na severovýchodním nároží. Záhadou zůstává, proč kostel kvalitního románského slohu má naprosto nepravidelně rozvrženou hlavní průčelní fasádu. Nejen že liseny nevytínají stejné úseky, ale ani okenní osy nevykazují žádnou pravidelnost. Na jižním průčelí nacházíme čtyři hlavní okna, která si uchovala původní tvar a částečně i výzdobu. Nevydržely pouze plasticky pojaté špalety, které byly odstraněny z důvodu nedostatečného osvětlení. Zvláštností jsou dva nepoškozené kruhové okenní otvory s velmi se zužujícími špaletami, jimiž pronikalo světlo do podkruchtí. V českém stavitelství románské doby se okrouhlé okno objevuje jen zřídka, ale ve vinecké oblasti jej spatřujeme hned na několika stavbách.
 
   
  portál, okno a dekor podřímsí (Lehner, F. J. 1905, 92 - 93)  
 

 

 
  Zhruba uprostřed průčelí je prolomen ústupkový portál, kudy vstupoval prostý lid. V ústupcích jejichž hrany jsou zjemněny karnisem, jsou vloženy na každé straně dva sloupy, vypínající se z attických patek s nárožními drápky, stojících na trnoži. Dříky jsou ukončeny krychlovými hlavicemi, které jsou okrášleny drobnými lístky v nepravidelných řadách nebo proplétajícími se kruhy. Nad vším probíhá ukončující římsa, z níž vyrůstají arkády portálu, ohraničující tympanon, jehož původní reliéf neznáme, neboť se nedochoval. Nad portálem probíhá horizontální pas tradiční skladby - obloučkový vlys, zde vlnitý, ozuby, římsa a kamenná stříška. Bohužel jednotnou kompozici vstupní části narušuje barokní předsíňka z roku 1741. V rozích této předsíně se nalézají dva kompletní sloupy, které původně mohli tvořit volnou, předsunutou část portálu, jako je tomu ve Vinci. Pravdu by moha odhalit sondáž na zdech barokního přístavku.
Severní stěna chrámu je rozvržena stejně jako její protějšek na pět polí lisenami, které přecházejí v obloučkové podřímsí, ukončené ozuby a římsou. Jsou zde pouze tři okna, a to v polích blíže k apsidě. Ačkoli severní zeď už nebyla tak velkoryse architektonicky ztvárněna, může se pochlubit naprosto čistým a nepoškozeným románským tvaroslovím. Po seznámení se s fasádami si pečlivě prohlédneme apsidu s nejhonosnějším a nejlépe propracovaným reliéfem. Pohled na velice rozměrné kněžiště a vysoký štít lodi, navozuje dojem západoevropské středověké architektury. Celé poloválcové těleso spočívá na stejném soklu jako loď, z kterého vystupuje trojice lisen dělící ho na pět ploch. Ve třech z nich jsou prolomena okna, z nichž jediné si zachovalo i původní špalety. U zbylých byly vylámány. Hmotu apsidy ukončuje vlnité obloučkové podřímsí vystupující plynule z přípor.
Hlavní vlys je ještě zdůrazněn jednou řadou drobných obloučků. Tento miniaturní "potvorovský vlys" nemá nijak profilované hrany, asi proto, že je příliš malý. Uvažujeme-li u vlnitého vlysu spodní oblouk jako vývojem přeměněnou konzolku, pak zde tvoří nosnou část dva vedle sebe situované půlkruhy, které však jsou vytesány se zbylou částí vlysu v jednom kusu kamene. Dva půlkruhy tak tvoří pouze optickou podporu. Těsně nad tímto vlysem je do zdi vložen zubořez a nad ním prostá římsa. Nad střechou apsidy opírající se o východní štít, je kruhové, dnes poškozené, okno osvětlující půdu. Z jižní části přiléhá k apsidě sakristie z roku 1785.
 
   
  východní pohled a dekor apsidy, pohled na emporu (Lehner, F. J. 1905, 94 a 89)  
 

 

 
  Do interiéru se můžeme dostat dvěma vchody. Buď již zmíněným honosným portálem nebo po ne příliš kvalitně provedeném schodišti, přistavěném k západnímu průčelí roku 1836, hned vedle, ne o moc lepší, o jedenáct let starší věže. Tudy vystoupáme k neporušenému románskému vchodu, kudy dříve mohl vstupovat šlechtic přímo z patra svého nedalekého sídla díky dřevěnému, zřejmě krytému mostku a ocitneme se přímo na panské empoře, nejlepší části z celého interiéru. Hlavní podporu tribuny tvoří dvě arkády, vystupující z přípor při severní i jižní zdi a dosedající na střední dominantní osloupený pilíř. Pilířové těleso je tvořeno hlavní kubickou hmotou s 1.45 m v průměru. Na každou stěnu jsou k němu připojeny polosloupy tak, že v půdorysu tvoří rovnoramenný kříž. Tvarem i proporcemi odpovídají hlavnímu nosníku i polopilíře při západní i bočních stěnách. V severozápadním a jihozápadním rohu nacházíme dva čtvrtsloupy, svědčící o dřívější žebrové klenbě. Z té doposud přežily pouze předělové pasy, které dělí podkruchtí na dvě klenební pole. Ta jsou v současnosti vyplněna křížovou klenbou bez žeber. Všechny nosné vertikální části podkruchtí usedají na jednoduchý trnož. Polosloupy spočívají na klasických atických patkách, které plynule přecházejí v soklovou římsu pod pilíři. Od poměrně krátkého dříku jsou prstencem odděleny krychlové hlavice, obohaceny o pletence nebo husté soustředné půl a čtvrt kružnice. Nad veškerými statickými částmi probíhá bohatě plasticky pojatá římsa, jako rozhraní mezi částí nosnou a nesenou. Na kruchtě se celá podpůrná soustava od té v přízemí v mnohém liší. Vše je vyšší a štíhlejší. Nejhmotnější dochovanou částí nosné soustavy empory je osloupený polopilíř uprostřed západní zdi. Ten tvořil spolu s koutovými nosníky a dnes již zničenou východní částí podporu křížových žebrových kleneb a asi i věže. Polopilíř vystupuje z polokřížové podstavy a čelo i úbočí jsou doplněna o polosloupy. Všechny části vystupují z atických patek nebo ze soklu stejného průřezu. Sloupové části jsou završeny krychlovými hlavicemi zdobené jednoduchými proplétajícími se páskovými motivy. Nad nimi vede s pilířem společná římsa se zvonovnicí a oblounem. Na ní byla konstruována klenba, a to tak, že nad oblými částmi nosníku byla válcová žebra a nad kubickými byly hranolové pasy probíhající po stěnách a jeden předělový, který rozvrhoval klenbu na dvě pole a byl velmi pěkně zdobený. Jeho tělo se skládalo z pěti válečků, které byly pospojovány rovnými ploškami. Tento pas musel být, když ještě plnil svoji funkci, usazen na protější straně empory. Jak zdejší část vypadala bohužel nevíme, ale je jisté že musela být podobná vinecké zdi. V předpokládané stěně musel být proražen vstup na pavlán nebo alespoň otvor k malému oltáři, který zde mohl být. Jistě tato část byla pečlivě zdobena a nad otvorem musely být konzoly, nesoucí pas a žebra kleneb. Po obou stranách této složité konstrukce patrně byly pouze arkády (Merhautová 1971, 199), nikoli zeď se sdruženými okny.
Z nedalekého šlechtického sídla se dalo přejít po dřevěném mostku, který na emporu vyústil jednoduchým, ale úhledným portálem, dodnes dobře zachovaným. V jeho jednom ústupku je vložen sloup stojící na atické patce s drápky, který krychlovou hlavici s hustými soustřednými kružnicemi. Vertikální část je ukončena standardní římsou, z níž vystupují arkády. Portál je situován v jižní části západní zdi. V druhé, severní, části je prolomeno okno sklenuté půlkruhem s dosud nepoškozenou výzdobou špalet. Dnes jsou veškeré prvky empory zabíleny vrstvou vápna a tak narušují půvab románské výzdoby.
Kromě empory, která je velmi důležitým svědectvím o kvalitě románského stavitelství přelomu 12. a 13. století, není již v interiéru mnoho stavitelských zajímavostí. Pouze v rozích lodi při východní zdi se tyčí románské sloupy, dokazující, že kostel měl již při svém vzniku klenbu. Apsida se do lodi otevírá triumfálním obloukem s jedním ústupkem. Od hlavic zmíněných sloupů probíhá profilovaná římsa, ohraničující konchu a arkádu vítězného oblouku. Na stěnách presbyteria se v torzech dochovaly malby ze 13. století, objevené po úderu blesku 25. května 1898 (Podlaha 1909, 95).
Bohužel, nemáme žádné zprávy o době kdy památka vznikla. Nejpravděpodobnější je domněnka, že jí nechala postavit na svém sídle zbožná Anežka z Potvorova, která byla i dobroditelkou plaského kláštera. Roku 1214 však odešla do Svaté země a nikdy se nevrátila (Vorel 1996, 1). Kostel tedy musel vzniknout před tímto datem. První písemnou zprávu máme z roku 1241 a další z roku 1281.
 
 

 
  půdorys kostela v úrovni přízemí (Lehner, F. J. 1905, 88)  
       
   

© Ing. arch. Milan Falta, Ph.D. 2018

  falta.milan@gmail.com

 

 
   

Tento projekt vzniká za podpory studentské grantové soutěže ČVUT FA a projektového ateliéru URBAPLAN s.r.o. 

počet přístupů: