| |
|
|
|
| |
Středoškolské
referáty o románské architektuře (SOČ): |
|
|
|
 |
| |
POTVOROV |
|
|
KLÍČOVÁ SLOVA ...
patrocinium sv.
Mikuláše, stavba vzniká před rokem 1214, románský podélný
kostel, snesená věž, mohutná empora, snesená žebrová klenba
westwerku, východní apsida, ústupkové portály |
|
|
|
| |
TENTO TEXT JE STŘEDOŠKOLSKÝM REFERÁTEM, NEJEDNÁ SE O VĚDECKÝ
ČLÁNEK! |
|
|
|
|
| |
Jako další významnou památku
oblasti kostelů severozápadních Čech je nutno zmínit kostel sv. Mikuláše v Potvorově. Jedná
se o stavbu méně sochařsky vyzdobenou, avšak starší a mnohem větší než
ve Vinci. Samotná loď je bezmála 17 m dlouhá 9 m široká a na východě se
otevírá do prostorné apsidy. Zdi stavby jsou 1.20 m silné, což poukazuje
na pevnostní charakter. Víme, že kostel dříve stával na opevněném dvorci
na návrší dominujícím celé obci. Sám byl obehnán valem i příkopem, který
dnes již těžko rozpoznáme.
Chrám je založen na 1 m vysokém soklu, ukončeném římsou, která sestává
ze dvou oblounů oddělených úžlabím. Z ní
vystupuje na jihu i severu šest lisen, které rozdělují stěny na pět
nestejně velkých polí a pod střechou plynule přecházejí v obloučkový
vlys se zvonovnicí profilovanými hranami. Nad ním probíhají ozuby spolu
s jednoduchou římsou a celý pás je přítomen téměř po celém obvodu lodi,
vyjma východní zdi. Nad římsou byl ještě mohutný odkapník ukončující
sedlovou střechu, jehož jediné torzo se zachovalo na severovýchodním
nároží. Záhadou zůstává, proč kostel kvalitního románského slohu má
naprosto nepravidelně rozvrženou hlavní průčelní fasádu. Nejen že liseny
nevytínají stejné úseky, ale ani okenní osy nevykazují žádnou
pravidelnost. Na jižním průčelí nacházíme čtyři hlavní okna, která si
uchovala původní tvar a částečně i výzdobu. Nevydržely pouze plasticky
pojaté špalety, které byly odstraněny z důvodu nedostatečného osvětlení.
Zvláštností jsou dva nepoškozené kruhové okenní otvory s velmi se
zužujícími špaletami, jimiž pronikalo světlo do podkruchtí. V českém
stavitelství románské doby se okrouhlé okno objevuje jen zřídka, ale ve
vinecké oblasti jej spatřujeme hned na několika stavbách. |
|
| |
 |
 |
 |
|
| |
portál, okno a dekor
podřímsí (Lehner, F. J. 1905, 92 - 93) |
|
| |
|
|
| |
Zhruba uprostřed průčelí je prolomen
ústupkový portál, kudy vstupoval prostý lid. V ústupcích jejichž hrany
jsou zjemněny karnisem, jsou vloženy na každé straně dva sloupy,
vypínající se z attických patek s nárožními drápky, stojících na trnoži.
Dříky jsou ukončeny krychlovými hlavicemi, které jsou okrášleny drobnými
lístky v nepravidelných řadách nebo proplétajícími se kruhy. Nad vším
probíhá ukončující římsa, z níž vyrůstají arkády portálu, ohraničující
tympanon, jehož původní reliéf neznáme, neboť se nedochoval. Nad
portálem probíhá horizontální pas tradiční skladby - obloučkový vlys,
zde vlnitý, ozuby, římsa a kamenná stříška. Bohužel jednotnou kompozici
vstupní části narušuje barokní předsíňka z roku 1741. V rozích této
předsíně se nalézají dva kompletní sloupy, které původně mohli tvořit
volnou, předsunutou část portálu, jako je tomu ve Vinci. Pravdu by moha
odhalit sondáž na zdech barokního přístavku.
Severní stěna chrámu je rozvržena stejně jako její protějšek na pět polí
lisenami, které přecházejí v obloučkové podřímsí, ukončené ozuby a
římsou. Jsou zde pouze tři okna, a to v polích blíže k apsidě. Ačkoli
severní zeď už nebyla tak velkoryse architektonicky ztvárněna, může se
pochlubit naprosto čistým a nepoškozeným románským tvaroslovím. Po
seznámení se s fasádami si pečlivě prohlédneme apsidu s nejhonosnějším a
nejlépe propracovaným reliéfem. Pohled na velice rozměrné kněžiště a
vysoký štít lodi, navozuje dojem západoevropské středověké architektury.
Celé poloválcové těleso spočívá na stejném soklu jako loď, z kterého
vystupuje trojice lisen dělící ho na pět ploch. Ve třech z nich jsou
prolomena okna, z nichž jediné si zachovalo i původní špalety. U zbylých
byly vylámány. Hmotu apsidy ukončuje vlnité obloučkové podřímsí
vystupující plynule z přípor.
Hlavní vlys je ještě zdůrazněn jednou řadou drobných obloučků. Tento
miniaturní "potvorovský vlys" nemá nijak profilované hrany, asi proto,
že je příliš malý. Uvažujeme-li u vlnitého vlysu spodní oblouk jako
vývojem přeměněnou konzolku, pak zde tvoří nosnou část dva vedle sebe
situované půlkruhy, které však jsou vytesány se zbylou částí vlysu v
jednom kusu kamene. Dva půlkruhy tak tvoří pouze optickou podporu. Těsně
nad tímto vlysem je do zdi vložen zubořez a nad ním prostá římsa. Nad
střechou apsidy opírající se o východní štít, je kruhové, dnes
poškozené, okno osvětlující půdu. Z jižní části přiléhá k apsidě
sakristie z roku 1785. |
|
| |
 |
 |
|
| |
východní pohled a dekor
apsidy, pohled na emporu (Lehner, F. J.
1905, 94 a 89) |
|
| |
|
|
| |
Do interiéru se můžeme dostat dvěma
vchody. Buď již zmíněným honosným portálem nebo po ne příliš kvalitně
provedeném schodišti, přistavěném k západnímu průčelí roku 1836, hned
vedle, ne o moc lepší, o jedenáct let starší věže. Tudy vystoupáme k
neporušenému románskému vchodu, kudy dříve mohl vstupovat šlechtic přímo
z patra svého nedalekého sídla díky dřevěnému, zřejmě krytému mostku a
ocitneme se přímo na panské empoře, nejlepší části z celého interiéru.
Hlavní podporu tribuny tvoří dvě arkády, vystupující z přípor při
severní i jižní zdi a dosedající na střední dominantní osloupený pilíř.
Pilířové těleso je tvořeno hlavní kubickou hmotou s 1.45 m v průměru. Na
každou stěnu jsou k němu připojeny polosloupy tak, že v půdorysu tvoří
rovnoramenný kříž. Tvarem i proporcemi odpovídají hlavnímu nosníku i
polopilíře při západní i bočních stěnách. V severozápadním a
jihozápadním rohu nacházíme dva čtvrtsloupy, svědčící o dřívější žebrové
klenbě. Z té doposud přežily pouze předělové pasy, které dělí podkruchtí
na dvě klenební pole. Ta jsou v současnosti vyplněna křížovou klenbou
bez žeber. Všechny nosné vertikální části podkruchtí usedají na
jednoduchý trnož. Polosloupy spočívají na klasických atických patkách,
které plynule přecházejí v soklovou římsu pod pilíři. Od poměrně
krátkého dříku jsou prstencem odděleny krychlové hlavice, obohaceny o
pletence nebo husté soustředné půl a čtvrt kružnice. Nad veškerými
statickými částmi probíhá bohatě plasticky pojatá římsa, jako rozhraní
mezi částí nosnou a nesenou. Na kruchtě se celá podpůrná soustava od té
v přízemí v mnohém liší. Vše je vyšší a štíhlejší. Nejhmotnější
dochovanou částí nosné soustavy empory je osloupený polopilíř uprostřed
západní zdi. Ten tvořil spolu s koutovými nosníky a dnes již zničenou
východní částí podporu křížových žebrových kleneb a asi i věže.
Polopilíř vystupuje z polokřížové podstavy a čelo i úbočí jsou doplněna
o polosloupy. Všechny části vystupují z atických patek nebo ze soklu
stejného průřezu. Sloupové části jsou završeny krychlovými hlavicemi
zdobené jednoduchými proplétajícími se páskovými motivy. Nad nimi vede s
pilířem společná římsa se zvonovnicí a oblounem. Na ní byla konstruována
klenba, a to tak, že nad oblými částmi nosníku byla válcová žebra a nad
kubickými byly hranolové pasy probíhající po stěnách a jeden předělový,
který rozvrhoval klenbu na dvě pole a byl velmi pěkně zdobený. Jeho tělo
se skládalo z pěti válečků, které byly pospojovány rovnými ploškami.
Tento pas musel být, když ještě plnil svoji funkci, usazen na protější
straně empory. Jak zdejší část vypadala bohužel nevíme, ale je jisté že
musela být podobná vinecké zdi. V předpokládané stěně musel být proražen
vstup na pavlán nebo alespoň otvor k malému oltáři, který zde mohl být.
Jistě tato část byla pečlivě zdobena a nad otvorem musely být konzoly,
nesoucí pas a žebra kleneb. Po obou stranách této složité konstrukce
patrně byly pouze arkády (Merhautová 1971, 199), nikoli zeď se
sdruženými okny.
Z nedalekého šlechtického sídla se dalo přejít po dřevěném mostku, který
na emporu vyústil jednoduchým, ale úhledným
portálem, dodnes dobře zachovaným. V jeho jednom ústupku je vložen sloup
stojící na atické patce s drápky, který krychlovou hlavici s hustými
soustřednými kružnicemi. Vertikální část je ukončena standardní římsou,
z níž vystupují arkády. Portál je situován v jižní části západní zdi. V
druhé, severní, části je prolomeno okno sklenuté půlkruhem s dosud
nepoškozenou výzdobou špalet. Dnes jsou veškeré prvky empory zabíleny
vrstvou vápna a tak narušují půvab románské výzdoby.
Kromě empory, která je velmi důležitým svědectvím o kvalitě románského
stavitelství přelomu 12. a 13. století, není již v interiéru mnoho
stavitelských zajímavostí. Pouze v rozích lodi při východní zdi se tyčí
románské sloupy, dokazující, že kostel měl již při svém vzniku klenbu.
Apsida se do lodi otevírá triumfálním obloukem s jedním ústupkem. Od
hlavic zmíněných sloupů probíhá profilovaná římsa, ohraničující konchu a
arkádu vítězného oblouku. Na stěnách presbyteria se v torzech dochovaly
malby ze 13. století, objevené po úderu blesku 25. května 1898 (Podlaha
1909, 95).
Bohužel, nemáme žádné zprávy o době kdy památka vznikla.
Nejpravděpodobnější je domněnka, že jí nechala postavit na svém sídle
zbožná Anežka z Potvorova, která byla i dobroditelkou plaského kláštera.
Roku 1214 však odešla do Svaté země a nikdy se nevrátila (Vorel 1996,
1). Kostel tedy musel vzniknout před tímto datem. První písemnou zprávu
máme z roku 1241 a další z roku 1281. |
|
| |
 |
|
| |
půdorys
kostela v úrovni přízemí (Lehner, F. J. 1905, 88) |
|
|
