romarch romarch romarch
Věda a výzkum
Dizertační práce
  ○  doktorská práce - text
  ○  doktorská práce - katalog
  ○  doktorská práce - příloha
● Aktuální výzkum
  ○  Holubice
  ○  Chřenovice
  ○  Kozojedy
  ○  Olešky
  ○  Pertoltice
  ○  Poříčí nad Sázavou (sv. Petr)
  ○  Pravonín
  ○  Želenice

● Publikované výsledky

  ○  viz. Katalog (ČR)
● Stavebněhistorické průzkumy
  ○  Libčany (koncept SHP)
  ○  Potvorov (SHP)
● Architektonické studie rekonstrukcí
  ○  Cheb
  ○  Libčany
  ○  Záboří nad Labem
● Středoškolské referáty (SOČ)
  ○  Budeč
  ○  Jakub
  ○  Tismice
  ○  Řeznovice
  ○  Vinec
  ○  Potvorov
  ○  Vroutek
  ○  Mohelnice
  ○  Praha - Kyje
  ○  Praha - Záběhlice
Katalog (ČR)
Katalog (cizina)
Výuka a studium
 
  Středoškolské referáty o románské architektuře (SOČ)  
 

VINEC - malý velký kostel

KLÍČOVÁ SLOVA ... patrocinium sv. Mikuláše, stavba vzniká před rokem 1260, románský podélný kostel, snesená věž, empora oddělená od lodi zdí, Vinecká oblast, polygonální kněžiště, ústupkový portál, kamenný dekor
 

TENTO TEXT JE STŘEDOŠKOLSKÝM REFERÁTEM, NEJEDNÁ SE O VĚDECKÝ ČLÁNEK!

 
 

Vinecký kostelík sv. Mikuláše je drobná, při pohledu z větší vzdálenosti, poměrně nenápadná stavba. Přijde-li však návštěvník blíže, ať již je odborník nebo laik, na první pohled v něm rozpoznává naprostý skvost románské architektury a tvarosloví. První, co zajisté zaujme člověka, i jen málo znalého české románské venkovské tvorby, je velmi neobvyklý tvar stavby. Zevnějšek spíše připomíná hradní kapli a z úhlu, kdy není vidět presbytář i jakýsi donjon, nikoli však románský kostel, jaký byl stavěn v Čechách 13. století.

Loď kostela vyrůstá z obdélníku, jen málo se lišícího od čtverce. Je dlouhá 5.67 m a 5.30 m široká. Východním směrem z ní vystupuje presbyterium, hluboké 5.14 m a široké 3.60 m, které je ukončeno třemi stranami polygonu. Bohužel, loď má pozdější, zřejmě barokní krov, jenž naprosto neodpovídá původnímu. Nezachovalo se ani původní výškové rozčlenění lodi a tudíž se dnes už jen můžeme dohadovat, jak její vrchní část vypadala v době vzniku.

 
  Když přicházíme ke kostelu zaujme nás severní průčelní fasáda. Ta je spolu s kněžištěm nejlépe sochařsky vyzdobena. Pod mohutným kvádrovým zdivem probíhá sokl ukončený římsou, v řezu stejně profilovanou jako atické patky, které jsou do ní místy vkomponovány. Soklová římsa tudíž sestává ze základové desky, oblounu, žlábku a druhého oblounu. Na nárožích presbyteria vycházejí ze soklu čtyři liseny, před něž je ještě vložen polosloup, umístěný na již zmíněných patkách, které jsou na nárožích obohaceny o drápky ve tvaru mušlí. Pod střechou liseny přecházejí v obloučkový vlys, jehož hrana je členěna zvonovnicí, stejně jako boky přípor. Polosloup je ve výši vlysu ukončen krychlovou hlavicí, nesoucí ozuby, probíhající nad celým presbyteriem a na východní části lodi. Vrchní dekorativní pás ukončuje římsa s palmetovým motivem. Prostor chóru je osvětlen třemi okny, která se zachovala v původním stavu až do dnešních dnů. Mají bohatě článkované špalety, taktéž zvonovnicovými tvary. První okno je v čele, na ose kněžiště a zbývající dvě jsou na stěnách přiléhajících k lodi.
Až si obejdeme kostel a prohlédneme presbyterium, zajisté se před vstupem dovnitř detailně seznámíme se severním průčelím spolu s portálem. Bez znalosti interiéru, vypadá rozvržení průčelní zdi zdánlivě nelogicky. Vše spočívá na stejném soklu jako kněžiště, který je zde však o půl metru výše, z důvodu nerovnosti terénu. Na obou nárožích vyrůstají mohutné liseny, s taktéž karnisem zkosenými hranami. Mezi nimi se pne třetí lisena, rozdělující zeď na dvě nestejně velké plochy. V první části, směrem ke kněžišti, je ve značné výši umístěno původní okno, se stejnou dekorací, jako ta již popsaná. V druhé části fasády je proražen nádherný portál, nad nímž se přepíná od liseny k liseně nádherný dekorativní pás. Jeho spodní část tvoří obloučkový vlys, plynule vycházející z lisen. Nad ním jsou ozuby a palmetová římsa, která je ukončena těsně před lisenami na každé straně jednou lidskou tváří, dnes již však silně poškozenou. Ozdobný pás překrývá kamenný odkapník vystupující ze zdi.
Zde můžeme pozorovat dobře zachované a ničím nerušené zvýraznění lineárními hmotami, tvořící ostění kolem oblouky sklenutého portálu. Těsně nad odkapníkem se nalézá rozetové okno s velmi pěkným ostěním a vloženým čtyřlístkem. Bohužel, nezachovala se, stejně jako na žádné jiné části lodi, ukončující a jistě dekorativní římsa. Pouze její jeden jediný náznak je na severovýchodním nároží, avšak fragment spočívá pět řádků zdiva pod dnešní střechou. Teorie o možném vzhledu vrchní části kostela bude zmíněna dále.
Rozhodneme-li se vstoupit dovnitř kostela, projdeme nádherným ústupkovým portálem. Jeho nejzevnější část tvoří dva volně stojící sloupky, jejichž dříky vyrůstají z trnožní římsy, jako ostatní vertikální části portálu, a ještě z vlastních atických patek s nárožními mušličkami. Těla sloupů jsou obohacena kanelurami, směrem vzhůru šroubovitě se stáčejícími. Na výšce dříku se pootočí zhruba o 90° a ten pak přechází v prstenec, na němž sedí hlavice v podobě čtveřice orlů, svými hlavami podpírající římsu. Zbytek portálu, umístěný v tloušťce zdiva je rozdělen na každé straně dvěma ústupky, skosenými karnisovým motivem, s vloženými sloupky. Oproti předložené části, zde sloupy stojí pouze na soklové římse a mají drobně zdobené krychlové hlavice. Ty podpírají svrchní římsu, vedoucí od okraje portálu až po tympanon, který je na ní umístěn. Je tvořena malým obloukem, zvonovnicí a krycí deskou. Tympanon je pojat poměrně stroze. Je ohraničen obloučkovým vlysem, pod kterým je vyobrazen Kristus na kříži s rozpaženýma rukama. Je oděn v jednoduché tunice a je bez vousů a trnové koruny. U jeho nohou klečí dvě postavy, snad donátoři kostela. Josef Braniš (1892, 46) ještě spatřuje na tympanonu zbytky polychromie, a to zelenou zemi a červené roucho jedné z klečících figur.
Vstoupíme-li do interiéru kostela, staneme v podkruchtí a každý návštěvník musí užasnout nad dispozičním pojetí stavby. Onou zajímavostí, patrnou i na vnějším rozvržení lisen je, že empora zaujímá více jak polovinu lodi a ještě je od ní v patře oddělena mohutnou zdí. Podkruchtí ukončují dvě mohutné arkády. Oblouky na obou stranách vystupují z přípor ve tvaru polopilířů, které jsou obohaceny o polosloup na čelní straně a sbíhají se uprostřed na velmi masivním osmibokém pilíři. U přípor pozorujeme trnož ve tvaru atické patky, který v ní přímo přechází u polosloupů. Jeho dřík je hladký a zakončený krychlovou, řeménkovými motivy zdobenou, hlavicí. Nad vším je situována ukončující římsa, složená ze dvou různě velkých zvonovnic. Střední pilíř má trnož méně zdobený než boční přípory, ale je ukončen totožnou římsou. Dnes je podkruchtí sklenuto dvěma poli křížové klenby bez žeber, ale původně zde předpokládáme klenbu žebrovou. Vejdeme-li do velice krátké, ale široké lodi, můžeme si prohlédnout vnitřek kněžiště. Ten je od lodi oddělen románským vítězným obloukem, jehož půlkruh spočívá na krychlových hlavicích polosloupů. Stejné přípory jsou v každém rohu kněžiště a kdysi tvořily podpory pro žebra dnes již zaniklé klenby. Dnešní zaklenutí je barokní. Otočíme-li se, spatříme v celé své kráse již zmíněnou zeď empory. V ní je ve výši prvního patra prolomen portál, vedoucí na malý balkónek, který do současnosti nevydržel. Po obou jeho stranách jsou prolomena sdružená okna.
Na emporu se dostaneme po schodišti v síle zdi, které je přístupno nenápadným portálem v jižní stěně lodi. Vystoupáme tak do nejpůsobivější části chrámu. Po zdolání osmnácti schodů staneme na malé podestě, jíž osvětluje jižní úzké špaletové okno, z venčí zdobené bobulemi. Na druhé straně jsou obyčejné dveře, vedoucí do uzavřeného prostoru tribuny. Naproti nim je situováno rozetové okno, kudy vniká světlo do celé místnosti. Ocitneme-li se v tomto nádherném prostoru, shledáme, že ač je uprostřed předělové zdi portál, je klenba rozvržena do dvou polí předělovým pasem. Konstrukce klenbového systému, jaká zde byla použita, je opravdu více než zajímavá. Na západní stěně je umístěna přípora, přímo naproti portálu. Z ní vystupuje pas, dosedajíc na druhé straně na kamennou konzolu. Do každého rohu místnosti a samozřejmě i k bokům západní přípory byly dány sloupy s atickými patkami a krychlovými hlavicemi. Nad nimi je ještě položena římsa, sestávající ze zvonovnice a krycí desky.
Z ní dříve vybíhala žebra, která se však ani v náznaku nezachovala. Jestliže zde byla dvě pole křížové klenby, musely být její nosné části také usazeny na konzolách východní stěny. Tuto funkci zde zastávaly dvě zdobené hlavice, volně vystupující ze zdi, z nichž je ještě dolů spuštěna část dříku jako náznak podpory, jenž je ale ukončen volně v prostoru nad obloukem portálu. Tyto hlavice jsou se střední konzolou opticky svázány stejnou římsou, jaká se objevuje na ostatních hlavicích sloupů.
Nízký portál, situovaný ve středu východní stěny, vedl na zmíněný, již neexistující, pavlán. Jedná se o klasický ústupkový portál, spočívající na soklu a soklové římse s, jak jinak, než atickým členěním. Do pravoúhlých ústupků s karnisem otupenými hranami, jsou vloženy sloupky s krychlovou hlavicí, z kterých přímo vybíhají arkády. Nejzevnější oblouk, také trochu vystouplý před zdí, je obohacen o obloučkový vlys. Po obou stranách jsou sdružená okna, s fascinujícími dělícími sloupky, které jsou v každém okně jinak sochařsky pojaty. Pravý je tvořen patkou a zužujícím se dříkem, který vzniká spojením čtyřech prutů a krychlovou hlavicí s terči. V druhém okně je pro změnu dřík osmiboký a hlavice je zdobena dvěma soustřednými polokružnicemi. Škoda je, že velkou část kruchty zabírají mohutné dřevěné varhany a narušují tak celistvost románského prostoru.
 
     
   
  řezopohled západní části kostela

okna empory

pohled a půdorys portálu  
 

(Lehner, F. J. 1905,118 - 125)

 
  Vrátíme-li se zpět na podestu, můžeme, dnes již velmi chatrným schodištěm, vystoupat v západní stěně až do krovu. Z toho plyne, že dříve tak pěkně propracované schodiště nevedlo pouze na půdu, ale že nad emporou byla situována poměrně rozměrná věž. Tak se dá předpokládat i z dalších stavebních faktorů. Mohutný pilíř nesoucí téměř 1 m širokou zeď uzavírající emporu svědčí o tom, že nebyla pouze optickým předělením prostoru, nýbrž že spolu s pilířem tvořila základ věže. Jedna z teorií o vzniku kostela hovoří o tom, že zde měl být vystavěn mnohem větší chrám, pro nějž už byl připraven stavební materiál. K započetí této velkorysé stavby buď nikdy nedošlo, a nebo spíše byla založena a snad i dokončena právě západní část s emporou, věží a portálem. K realizaci velkolepého celku, z nám neznámých důvodů, nikdy nedošlo a stavba byla zakončena malou lodí s kněžištěm tak, jak ji známe dnes.
Druhá možná teorie vysvětlující drobný kostel s velmi mohutnou věží zní, že chrám tvořil nedílnou součást malého hradu nebo bohaté tvrze, čemuž by napovídala nezvykle holá západní stěna a sloužil za poslední útočiště a zároveň za hradní kapli.
Už se asi nikdy nedovíme jak měl kostel původně vypadat a jak vypadal po svém dokončení. Přesně ani nevíme, zdali věž skutečně měl a hlavně jakou. Neznámou pro nás také je kdy, kým a proč byl takový honosný a přece drobný kostel vystavěn. Na první otázku "kdy" je těžké odpovědět, stejně jako na ostatní. Na hlavici v presbyteriu však byl nalezen vyrytý letopočet 1165. Jeho pravost ale nebyla dosud prokázána. K přihlédnutím k sochařské výzdobě se stavba řadí do druhé čtvrtiny 13. století, kolem roku 1240.
Druhou otázku "kým" můžeme rozdělit na dvě části. Kdo chrám nechal postavit a kdo byl stavitelem. Donátoři kostela jsou pravděpodobně vyobrazeni na tympanonu klečící u nohou Ježíše Krista. Domníváme se, že stavitel, či spíše více lidí, zanechaly své "podpisy" v podobě nám dnes již nic neříkajících kamenických značek. Ty jsou vytesány na západní části hlavice severního polosloupu v podkruchtí. Jsou to záhadné a nelogicky uspořádané obrazce, které jistě nejsou součástí architektonické výzdoby. Symbolů je pět. Jsou jimi dva, větší a menší, trojlisty, dva kříže uprostřed kruhu a v boku hlavice jakási, na šikmo, umístěná hvězdice v obdélníku.
Co značky znamenají se již asi nedá přesně zjistit. Odpověď na třetí otázku "proč" byl vinecký kostelík postaven se dovíme už je stěží. Říká se, že byl založen jako dík za šťastný návrat z druhé křížové výpravy. Tomu prý nasvědčuje vyobrazení Krista s rozpaženýma rukama na tympanonu. Podobně má být nakreslen v rukopisu syrského mnicha Krahuly z konce 9. století. Snad i jmenované kamenické značky mají mít společnou podobu se znaky účastníků křížové výpravy. V těchto případech jde pouze o domněnky, nepodložené informace a pověsti.
Každopádně, ať nechal kostelík postavit kdokoli, zachoval se do současnosti památku patřící ke skupině nejlepších románských venkovských kostelů v Čechách i na Moravě. I když byl několikrát opravován a některé prvky byly vyměněny, byly nahrazeny kopiemi a většinou bylo respektováno původní tvarosloví. Kostel z větší části unikl i barokizaci, která zde nezanechala žádné stopy v podobě různých přístavků, kromě střechy a kleneb, které ale svatyni nijak výrazně nenarušují.
Bohužel, i přes šťastné přežití do dnešních dnů, některé části výzdoby nevydržely. Jde především o křížové klenby na empoře a v presbyteriu, o visutý pavlán, který dokazuje portál vedoucí z tribuny do volného prostoru nebo o venkovní podstřešní římsu. V dnešní době, která je ve znamení péče o památky, by měl být vinecký kostel o některé tyto části doplněn, ale pouze o ty, o kterých víme, že zde skutečně byly a také v jaké podobě. Máme také štěstí v tom, že vinecký i potvorovský chrám jsou si v mnohém podobny, ne dispozičně, ale v prvcích románské architektury u nás se téměř nevyskytujících, tak části, které chybí na jedné, se shodou okolností, dochovaly na stavbě druhé. Proto by měly být užity zkušenosti z Potvorova k doplnění vinecké svatyně a naopak.
Je samozřejmě nesmysl, pokoušet se o stavební rekonstrukci věže, ale nebylo by ani dobré doplnit hlavní loď o obloučkové podřímsí, ozuby a římsu, jak uveřejnil F. J. Lehner (1903b, 121) na svém nákresu. Je daleko pravděpodobnější, že západní a východní část nebyly zakončeny v jedné výšce. O původní výšce lodi máme informaci v dochovaném fragmentu římsy na severovýchodním nároží. Tato římsa by měla být protažena k prostřední liseně, ne však dále, aby naznačovala původní rozměry lodi. Kdyby se ještě doplnily chybějící křížové klenby a z uzavřeného prostoru empory by se odstranily varhany, získali bychom plnohodnotný velevýznamný památník české románské tvorby.
 
 

 
  půdorys kostela v úrovni přízemí i empory (Lehner, F. J. 1905,118)  
       
   

© Ing. arch. Milan Falta, Ph.D. 2018

  falta.milan@gmail.com

 

 
   

Tento projekt vzniká za podpory studentské grantové soutěže ČVUT FA a projektového ateliéru URBAPLAN s.r.o. 

počet přístupů: